Vůně domova
Doma je tam kde můžu chodit bez kalhot. Kde si můžu nechat zchladnout hrnek s čajem, a nikdo mi ho zákeřně neuklidí. Doma je tam, kde si z ledničky mohu cokoli vzít a nemusím se nikoho dovolovat. Doma je tam, kde mám pelíšek, klid, bezpečí a kde mi to voní.
Jo, chtělo by se mi říct, že doma je tam, kde je dokonale uklizeno a kde je to vydesignované jenom podle mě. Ale protože většinu času spíše nestíhám a raději než úklidu se věnuju třeba spánku, je můj domov opravdu spíše útulný kutlošek, než vymydlený interiér jako ze žurnálu. Na druhou stranu, zatímco robotický vysavač občas zapomenu někde zaseklý, o jednu věc pečuji, jak to jen jde. Miluju, když byt voní. Co mi k tomu pomáhá?
Květiny
Zelené rostliny přes den žijí fotosyntézou a pokoj plní kyslíkem. Proto, i když nejsem zrovna schopný zahradník, mám jen v obyváku 8 různě velkých kytek. Jsou to ty odolnější z pokojovek, ale i tihle nezmaři stačí k tomu, aby se mi tu lépe dýchalo. Nejde totiž jen o kyslík, ale i o atmosféru. Proto mi na stole nechybí váza s nějakou tou sezónní větvičkou či květem. Občas něco dostanu, někdy je nosím z výletů a procházek. A nevěřili byste, jak dobře se vedle nich jí.
Zdravé větrání Kytky umí hodně, ale všechno nesvedou. A tak větrám. Nejsem tím sice tak posedlá, jako můj táta co má oči přilepené na vlhkoměr – ale dvakrát denně i tak zapnu všechny odsávače a větráky, naplno otevřu okna a nechám vzduch proudit. Oproti doporučeným časům to nestopuju a zimy se vlastně nebojím. Naopak. Větrám vždycky před tím, než odejdu z bytu. Jednak, aby mi oblečené nebylo horko, (Znáte to, jak už v kabátě a čepici pobíháte po bytě a hledáte NĚCO?) za druhé, aby se stihlo zase vytopit, než přijdu prokřehlá domů.
Vůně domova
Kyslík a čerstvý vzduch občas nestačí. Naštěstí i na to jsou finty. Kdysi jsem milovala vonné tyčinky a františky, dneska už jsem na to citlivější a mnohem raději mám voňavé svíčky a difuséry. Vůně různě střídám, podle nálady. Už jsem si ale vytvořila svůj repertoár který spolu ladí tak, jako ladí obrazy s kobercem a nábytkem. Prostě v mém stylu.
Past na (zá)pachy
Nakonec, přiznejme si, pokud člověk v bytě i žije, ne jen přespává, má to občas trochu náročnější aroma. Stačí si ohřát párky a už aby měl člověk pocit, že to musí být cítit až na ulici. Tyhle drobné katastrofy částečně řeší spojené síly odsavače par, větrání a zapálených svíček – mnohem fikanějším pomocníkem jsou ale katalytické lampy, které všechny aromatické molekuly rovnou spálí. Znáte je? Ne? Věřte, že život vám zlepší stejně dobře, jako pravidelně vynášený odpadkový koš s kvalitním víkem a paní na úklid, která jednou za čas vytře podlahy. ;-)