V kanceláři jako v ráji
Během svého studia jsem neustále slýchávala: „Važ si studentského života, to jsou ta nejkrásnější léta. Až nastoupíš do práce, už to nebude legrace. Až do důchodu budeš dřít každý den jako mezek. A s důchodovou reformou na věky věků. “ Nutno dodat, že pár týdnů před státnicemi jsem si říkala, že tohle může vypustit z úst jenom někdo, kdo nikdy nestudoval.
Teď mám za sebou první rok pracovního života a postihl mě tentýž syndrom – vytěsnila jsem z paměti všechny traumatické zážitky a musím uznat, že studentská léta byla opravdu bezva. Nechápejte mě špatně. Mám svojí práci ráda. Nějakou náhodou dělám to, co jsem dělat chtěla a baví mě to. Ale jestli je něco, co študákům závidím, tak jsou to prázdniny. Přece jen nemám od školy daleko, a tak se můj rok stále dělí na před prázdninami, prázdniny a po prázdninách. A když si pak uvědomím, že se těším na dva měsíce volna zbytečně, dostaví se depka jak vrata.
Žádný úkol se nejeví tak děsný v krásném bloku.
Já ale nejsem žádná cimprlína a nenechám si zkazit náladu něčím, co nemůžu změnit. A vy taky ne. Buďme realisté. Do práce se chodit musí a je jenom na nás, jaké si to uděláme. Kromě toho, že by měl člověk makat na tom, co ho baví, měl by zapracovat i na tom, aby se v práci cítil dobře. Vždyť (nejméně) třetinu dne trávíme na pracovišti! To je stejně, nebo dokonce víc, než doma! (Spánek nepočítám, to padnu kdekoli). Proto bychom měli investovat stejné úsilí do zvelebení našeho pracovního hnízda a zpříjemnění pobytu v něm.
Proti chladu i otravným kolegům. A na odpoledního šlofíčka.
Mně se to celkem daří. Už opadla ta prvotní zamilovanost, a tak jsem přestala předstírat, že jsem vždycky perfektně oblečená, namalovaná a učesaná zároveň. Někdy prostě vsadím na pohodlí. A kdybych mohla, chodím do práce v papučích. Leč dovoleno to není, tak i vám doporučuji pohodlí, ale v rámci předepsaného dresscodu. Stejně tak berte ohled na místní povětrnostní podmínky, máte-li v kanceláři klimatizaci nebo notorické kolegy větrače. Není nic horšího, než koukat na namodralého kolegu.
Jak známo, sukulenty dokáží přežít v extrémních podmínkách. A když může kaktus, tak vy taky.
Jak si to tedy v práci udělat hezké? Sedíte vedle zamlklého kolegy? Nevadí, povídejte si s přáteli na fotkách – samozřejmě obrazně. Máte rádi umění? Lípněte si na stěnu oblíbený obraz. Pohladí vás po duši květiny? Vázy a květináče snad ještě nikdo nezakázal. Máte dog friendly office? Canisterapie je osvědčená metoda. Je vám nepohodlná židle? Poptejte se u šéfa, co by se s tím dalo dělat, popřípadě implementujte do pracovního prostředí polštář, podsedák nebo třeba gymnastický míč – ale opět – s rozumem. Berte v úvahu bezpečnost práce.
Váš hrneček v práci je jako paní Colombová. Každý o něm slyšel a nikdo ho neviděl.
Atmosféru domova navodí například i taková pitominka, jako vlastní hrneček. On ten čaj hned chutná líp, když na vás z hrnku nekouká Béda Trávníček, anebo víte, že nesdílíte něčí DNA. A když už jsme u toho, neodbývejte se v práci ani v jídle. Lidé si často říkají „v práci to nějak přežiju a potom se nadlábnu doma“. Anebo stláskají páté přes deváté, co kde ulovili v automatu a u paní Marušky v kiosku. A aby toho nebylo málo, zají to smažákem v hospůdce Na Růžku. Věnujte pár minut přípravě dobré svačiny, na kterou se budete těšit. Neříkám rovnou, že si musíte navařit kachnu se šesti. Ale prolustrujte, kde mají jaké polední menu a dejte si něco pořádného. Jak známo, s plným žaludkem je svět hned lepším místem a o kanceláři to platí dvojnásob. Už jen proto, že najedený kolega je šťastný kolega. A takové je vždy dobré mít kolem sebe, protože – a teď vás to možná vyděsí – se spolupracovníky strávíme víc času než s vlastní rodinou! Tak práci zdar!